Každá mince má dvě strany
Ať už jste se rozhodli (či třeba teprve plánujete do budoucna pro jakýkoli styl vychovávání vlastních potomků, je třeba se smířit s tím, že žádný přístup není dokonalým návodem na úspěch. Různé přístupy k výchově mají své plusy a mínusy a každý rodič tak musí sám zvážit, se kterými negativy je ochoten počítat a případně se s nimi je schopen vhodně poprat.
 chování miminka
Jaké výchovné styly tak nejčastěji lze nalézt v odborné literatuře jakožto hlavní proudy smýšlení o „správnosti“ přístupu k malým dětem a dospívajícím adolescentům?
 
1.       Autoritativní výchova
Jedná se o přístup založený na téměř absolutní moci rodiče. Ten je strůjcem veškerých pravidel, které musí dítě dodržovat, aby bylo takzvaně „odměňováno“, tedy považováno za „hodné“ a mohlo se úspěšně vyhýbat trestům za svou neposlušnost.
Tresty nemusejí být zrovna fyzické povahy (nejedná se o týrání dítěte!), ale mohou se projevovat jako nejrůznější zákazy či znevýhodnění trestaného jedince.
špinavé ručičky
Pozitive této výchovy je fakt, že dítě skutečně poslouchá, tedy neodmlouvá, není drzé a dle očekávání rodičů plní jejich příkazy, jak nejlépe umí. Negativem podobné výchovy je ten fakt, že dítě se takto neprojevuje z vlastí vůle, pouze ze strachu z testu a když není pod dohledem rodičů, může být jeho chování vystupňováno opačným směrem. Dítě též není vedeno ke schopnosti komunikovat a obhájit vlastní názor na konkrétní věc.
 
2.       Liberální výchova
Jedná se o rodičovský přístup, který jako by byl úplným opakem autoritativního přístupu. V tomto případě není dítě vedeno k tomu, jak se chovat a co si myslet. Naopak. Je to právě potomek, kolem kterého se točí veškeré dění v rodině. Rodiče věří, že dítě samo nejlépe ví, co je pro ně j dobré, a proto mu nestanovují hranice (ani takové, které jsou pro něj skutečně vhodnými!).
Pozitivem podobného přístupu k výchově je fakt, že dítě není omezováno, má vlastní životní prostor a nemusí bezmyšlenkovitě plnit to, co mu diktuje okolí. Negativem bývá častá nezvladatelnost takových dětí, jelikož se nikdy nenaučily, že musejí brát ohledy na druhé.
 
3.       Demokratická výchova
Tato je jakýmsi středovým bodem mezi oběma již zmiňovanými extrémy. Dítě zde není vychováváno pod pohrůžkou trestů, je vedeno ke komunikaci s rodičem (tato však musí probíhat vhodným způsobem), zároveň má ovšem v kritických bodech výchovy stanoveny hranice, za něž by nemělo vstoupit. Z hlediska všech tří stylů výchovy lze řídi, že demokratický přístup by měl být zřejmě nejvhodnějším východiskem.

Jaký styl výchovy dětí preferujete?
2 (40%)1